Dnes je 8. října a osmý říjen se v roce 2019 stal významným dnem České republiky. Proto jsme se rozhodli vyvěšením vlajky České obce sokolské společně s představiteli městské samosprávy takto symbolicky společně připomenout nejen pět tisícovek sokolů a sokolek, kteří položili své životy v protinacistickém odboji, a mezi nimiž bylo i na 150 spolupracovníků výsadku Anthropoid podílejících se na přípravách atentátu na Heydricha, ale i všechny sokoly, kteří padli v letech 1. světové války v řadách československých legií.
Z rozhodnutí zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byla Česká obec sokolská rozpuštěna a její majetek úředně zabaven. Gestapo v noci ze 7. na 8. října 1941 zatklo, takřka naráz, všechny sokolské činovníky z ústředí, žup i větších jednot, kteří „ještě byli na svobodě“. Byli mučeni, vězněni, deportováni do koncentračních táborů a naprostá většina z nich se již na svá místa po skončení války nevrátila. Tato akce byla nejrozsáhlejším zásahem proti členům Sokola v celé jeho historii a postihla především řadu jeho nejvyšších představitelů, a tím i významných osobností celého národa, které, jak ukázal další vývoj naší společnosti, pak v jejích dalších osudových chvílích nenahraditelně chyběly. Cílem a smyslem této akce byla totální likvidace celého spolku. Říjnové události roku 1941 představují nejpočetnější zásah totalitní nacistické moci vedený proti skupině občanů dobrovolně se organizujících v jedné zájmové organizaci.
K připomenutí dnešního dne slouží také sokolské kokardy s kovovým znakem Sokola. Kokarda je se sokolskou symbolikou spojena od založení spolku v roce 1862. Stala se neodmyslitelnou součástí čapky pánského sokolského kroje i baretu u dámského sokolského kroje. Připněte si tento doplněk 8. října na oblečení a noste celý den jako symbol sokolské perzekuce.
Stejně jako po celé republice se i ve Vsetíně zapojili sokolové do protinacistického odboje. Už v květnu roku 1939 vzniká pobočka celostátní odbojové organizace Obrana národa pod vedením řídícího učitele Vladimíra Drápaly, bývalého italského legionáře. Jejím hlavním posláním byla zpravodajská činnost, dále pak pomoc rodinám vězněných odbojářů, převádění přes hranice a příprava povstání, jež mělo proběhnout krátce před koncem okupace, což se také počátkem května 1945 povedlo. Jeho jméno je společně s dalšími osmnácti členy vsetínského Sokola uvedeno na pamětní desce obětí okupace, umístěné na stěně vedle vstupu do vsetínské sokolovny.
