Čtvrtého května 1945 byl stejně jako dnes – pátek. Po uplynulých nevlídných dnech plných deště, sněhu a mlh bylo ráno nečekaně krásné a jasné. Zbytky německých vojsk odstřelovaly Vsetín z děl. K pomstě nacistů na rukojmích ani k vyhození strategických mostů již nedošlo. V 16 hodin začaly z lesů nad Vsetínem vystupovat oddíly prvního československého armádního sboru generála Ludvíka Svobody pod vedením generála Klapálka, který na území Československa vstoupil již v říjnu 1944.
Dnešní připomenutí těchto událostí, starých 73 let, bylo jen vyvrcholením fatálního dějinného vývoje, zrodivši se v hospodářské krizi 30. let v Německu. Jednoduchá řešení, zneužité národnostní cítění, propaganda, způsobily tento krvavý a nesmyslný konflikt. Proto má smysl si ho i dnes připomínat. Je to memento. Pro nás. Vždy může přijít sled dějinných událostí, které bude příhodné pro jednotlivce, ochotné jít pro svou mocenskou posedlost přes mrtvoly. Akce však vždy vyvolává reakci. V každém národě se najdou jednotlivci, kterým je v určitém okamžiku prospěch skupiny nadřazen prospěchu vlastnímu. Altruisté, lidé s posláním, jak chcete. Prostě nemohou jinak. Tak to je a bylo v každém městě, v každé vesnici i u nás a na nich je potom, aby se tyto události ku prospěchu většiny pokusili zvrátit. Nejinak tomu bylo i v odboji sokolském.
Po dvaceti letech existence Československé republiky přišel rok 1938. V atmosféře plné nejistoty, strachu o osud republiky i odhodlání ji bránit vrcholily přípravy X. všesokolského sletu. Nejpůsobivějším okamžikem sletu – a možná celé historie sokolského hnutí – se stala sletová skladba „Přísaha republice“, které se účastnilo na 30 tisíc sokolů. „stojíme pevně, připraveni s novou silou za lepší příští své drahé vlasti i bojovat“, stalo se jejím heslem. Mnichovská dohoda a okupace českých zemí však rozmetala veškeré naděje.
Byli to opět sokolové, kdo se od prvních dnů po vzniku Protektorátu Čechy a Morava zapojili do činnosti prakticky všech odbojových organizací. Vytvořili ale i vlastní organizaci Obec sokolská v odboji. Zapojují se také do vojenské celostátní odbojové organizace Obrana národa i do celostátní sokolské odbojové organizace JINDRA. Ve Vsetíně vznikla pobočka „ Obrany národa“ pod vedením řídícího učitele Vladimíra Drápaly, bývalého italského legionáře, již v květnu 1939.
Taková síť bohužel nezůstala před gestapem dlouho utajena. V dubnu 1941 nařídil K. H. Frank, aby byla zastavena činnost Sokola. To byl ale pouze první krok ve snaze okupantů o eliminaci sokolského odboje.
Reinhard Heydrich rozpoutal ihned po svém nástupu do funkce zastupujícího říšského protektora v září 1941 krvavé represe proti českému odboji. V noci ze 7. na 8. října 1941 byla zahájena „Akce Sokol“, při které byli systematicky zatýkáni členové vedení sokolské obce, žup i funkcionáři sokolských jednot. Celkem bylo postiženo asi 1500 sokolů. Většina z nich byla transportována přes Malou pevnost v Terezíně do koncentračního tábora v Osvětimi. Ještě během vlny zatýkání, 8. října 1941, podepsal Reinhard Heydrich úřední výměr o rozpuštění České obce sokolské. Hlavním argumentem byla skutečnost, že organizační aparát Sokola sloužil v masovém měřítku odbojovému hnutí.
Nejvýznamnějším skutkem sokolského odboje se stala spolupráce při atentátu na Reinharda Heydricha. Sokolští odbojáři pojali atentát velmi osobně – jako krevní mstu za mrtvé z „Akce Sokol“. Bez doslova sebevražedné pomoci sokolů by se atentát nemohl nikdy uskutečnit.
Sokolové se zapojili do bojů druhé světové války na všech frontách. Porážka nacistického Německa pro ně byla nejen cestou k osvobození okupované vlasti, ale i k uchování tradičních sokolských ideálů. Samostatnou kapitolou byla odbojová činnost Josefa Sousedíka, vynálezce, továrníka, regionálního politika a také sokola, který založil ve Vsetíně vlastní odbojovou organizaci a jehož jméno je společně s dalšími osmnácti popravenými uvedeno na pamětní desce na vsetínské sokolovně.
Nezapomínejme!
Děkuji za pozornost
Radek Fojtík
