Aktuality z oddílů

V pondělí 7. 10. 2018 jsme si připomněli Významný den ČOS , který je od letošního roku zároveň významným dnem ČR u pamětní desky devatenácti vsetínských sokolů, umučených nebo popravených fašisty během II. světové války.

U této příležitosti promluvil starosta vsetínského sokola  Radek Fojtík o historických událostech tohoto období. Svůj proslov zaměřil mimo jiné i na význam sokolského hnutí v odbojové činnosti.

Poté jsme se odebrali k řece Bečvě, kde mladí sokolové vypustili lodičky se zapálenými svíčkami k uctění zavražděných sokolů.

Musíme oznámit smutnou zprávu, navždy nás opustil ve věku osmdesáti let Jiří Junek, Sokol, pedagog a trenér sportovní gymnastiky.

Jiří Junek

(8. 5. 1938 – 30. 1. 2019)

Bratr Jiří Junek se narodil dne 8. května roku 1938.  Rodiče se seznámili v sokole, kde byl i Jiří veden k „sokolování“.  Z různých sportů všestrannosti se nejvíce věnoval sportovní gymnastice, ve které byl úspěšný jako závodník. V prvním poválečném mezistátním utkání dorostenců Německo – Československo dokonce získal v jednotlivcích 1. místo.      Stal se Sokolem po vzoru svého otce Roberta, který mimo jiné působil také ve funkci účetního organizace. Otec a strýc Jiřího Junka, zakládající členové Tělocvičné jednoty Sokol Vsetín uchránili před nacisty za 2. světové války nejcennější dokumenty Sokola Vsetín, které pak slavnostně převzal právě Jiří Junek, který později po znovuobnovení sokola působil jako vzdělavatel, vedl kroniku, vydával ročenky oddílu sportovní gymnastiky a přispíval do místních novin čtivými články z historie i aktuálního dění z Tělocvičné jednoty Sokola Vsetín.  

Po příchodu ze základní vojenské služby v roce 1965 začal pracovat jako učitel na základních školách v Horní Lidči, ve Vsetíně na Horní škole a na Trávníkách.  Kromě této učitelské praxe na Trávníkách,  kde od roku 1970 – 1984 působil jako učitel tělesné výchovy a fyziky,  se ihned zapojil do trenérské činnosti v oddíle sportovní gymnastiky TJ Zbrojovka Vsetín. Postupně organizoval nábory žáků a žákyň, zvyšoval počet tréninkových dnů na šest dnů v týdnu a získával pověst jednoho z nejlepších mládežnických trenérů v Československu. Proti gymnastickým centrům a specializovaným gymnastickým tělocvičnám bojoval postupným zlepšováním podmínek v tělocvičnách Základní školy na Trávníkách vybudováním bezpečnostních doskokových jam s molitanovou výplní. Přes horší tréninkové podmínky na mistrovstvích žáků České a Československé republiky získávali pravidelně medaile jeho svěřenci Vraspír, Kučeřík, Mlčák, bratři Sichové, Smutek, Adámek, Hollý a další.  Uvědomoval si, že do tělocvičny přitáhne více mládeže, když budou trénovat i děvčata. Proto začal trénovat i první skupinu děvčat – Zdenu Mackovou, sestry Novotné, Lenku  Adamcovou a další.

V roce 1967 založil gymnastický závod žáků „ O stříbrnou valašku,“ který se stal v dalších  letech nejstarším žákovským závodem, neoficiálním mistrovstvím Československé republiky žáků a Vsetín tak měl možnost každoročně přivítat nejlepší žáky od Chebu až po Prešov. Atmosféra Valašky v tělocvičnách Základní školy Trávníky překonávala konání dalších závodů ve vznikajících nových víceúčelových halách a pro všechny závodníky a jejich trenéry se stala Valaška opravdovým třídenním valašským svátkem. Vedl děti a mládež ke kolektivnímu životu, organizoval letní tábory, promítal filmy a fotografie dětí a mládeže, které sám pořídil během jejich cvičení, půjčoval časopisy, a vedl ke cvičení i své bývalé cvičence a jejich děti.

Jako vedoucí trenér Tréninkového střediska mládeže TSM naplňoval poslání tehdejšího systému vrcholového sportu a předával úspěšné gymnasty do Středisek vrcholového sportu, do kterých přešli postupně Miroslav Kučeřík, Rostislav Smutek, Miroslav Sicha, Radek Fojtík, Jan Žižka, bratři Veskové, Dudíkové, Adam Šerý, kteří se stali československými juniorskými reprezentanty. Miroslav Kučeřík mu udělal největší radost šestým místem na olympijských hrách v Moskvě v roce 1980.  

Po obnovení sokola v roce 1990 převedl oddíl sportovní gymnastiky  pod jeho křídla. Životním zklamáním však byla skutečnost, že se sokolům nepodařilo po roce 1990 pro svoji činnost získat vsetínskou sokolovnu. V době první republiky si ji postavili vsetínští sokolové, kteří pro výstavbu založili Družstvo pro výstavbu sokolovny. Toto byla skutečnost, která nejvíce ochromila jeho víru v porevoluční spravedlnost.

Celý svůj život zasvětil pohybu a práci s mládeží, která pro něj byl vždy na prvním místě. Pro mnohé se stal vzorem hodný následování.

Děkujeme za Vše.

Čest jeho památce.

Poslední rozloučení s Jiřím Junkem se uskuteční ve čtvrtek 14. února v 16 hodin ve smuteční obřadní síni ve Vsetíně.

Rozhovor v regionální televizi (2017)